Pod názvem “…1939 1968 1989…” se uskutečnil společný koncert mps. SCHOLA VIVA BILINENSIS a naší školy
PROŽÍVÁME JEDINEČNÉ OKAMŽIKY HISTORIE
Středeční pozdní odpoledne před státním svátkem s možností pátečního volna a následným víkendem může být pro některé z nás vražedným termínem pro pořádání koncertu. Navzdory těmto milým, avšak v tomto případě i varovným skutečnostem, jsem na 16. listopadu 2011 od 18 hodin naplánoval společný koncert učitelů a žáků Základní umělecké školy Gustava Waltera v Bílině a městského pěveckého spolku SCHOLA VIVA BILINENSIS do Výstavní síně U Kostela v Bílině.
Nedalo mi to, v pořadu nazvaném …1939-1968-1989… nevzpomenout přízrak revoluce 1917, která tak poznamenala tvář celého minulého století. Poděkování studentům z Národní třídy bylo zároveň úvodem k vystoupení části kapely EXIT II pana učitele Tomáše Ernsta, ve které na večírku hráli ještě Tomáš Minařík a Jan Nims a úvodní skladbou Sluneční hrob Vladimíra Mišíka a Blue Effectu pohřbili poněkud šerou náladu inverzního podvečera. Beatlesovské Let It Be bylo logickým pokračováním skvěle postaveného minirecitalu. Velkým objevem pro mne i další poslouchající jsou rockové hlasy obou mladších muzikantů, je třeba zmínit i zjednodušená a přitom originálu velmi blízká aranžmá jejich kantora.
Po triu přichází dvojice flétnových vystoupení – Jana Wolframová, příčná flétna, s Mozartovým Koncertem G Dur-1. větou a Eva Bidrmanová, altová flétna, s Adagiem Benedetta Marcella (zní to jak název pizzy) – dívky si daly záležet na kvalitě tónů a až dospějí ke zralejšímu výrazu, bude radost je pozorovat a naslouchat jim.
V programu mezi flétny vrazilo rázný klín kytarové kvarteto: Andrea Vlachová, Anna Reiserová, Karolína Kruťová s panem uč. Ernstem, se skladbou Johna Dowlanda Midnight (Půlnoc). Zkrotili společně své struny a sklidili zasloužené ovace publika.
Pan uč. Josef Černý-fagot přivádí na scénu trio muzikantů: Andreu Tannertovou a Kateřinu Bartošovou-příčné flétny a Jana Riedla-klarinet, aby předvedli společně Allegro, Menuet a Gigue W. A. Mozarta. I když souhra někdy dohání velkou snahu, rád bych věřil, že se ve třídě uč. Černého rodí základ budoucího komorního orchestru.
A konečně přichází finále první části slavnostního programu: Pěvecký sbor ZUŠ povedením pana uč. Jiřího Bidrmana, který také na klávesy doprovázel všechny „dechaře”. Klasiku Suchého a Šlitra „Krajinu posedlou tmou”, se známým echem, střídá na táborech oblíbená „Tři citrónky” neznámého autora a jejich malé vystoupení završuje „Štěně” dvojice autorů A. Palouček a A. Jiráček. Pěvecký sbor se potýká s respiračními onemocněními, střídáním zpěváků a je s podivem, jak s těmito protivenstvími statečně bojuje sbormistr. Malí i větší zpěváčci podali statečný výkon a divákům se jejich vystoupení také, jak bylo znát z potlesku, líbilo.
Ostřílené těleso SCHOLA VIVA BILINENSIS tentokrát neslo část břímě pořadatele a představilo se publiku tradičně mezinárodním programem. Ježkův „Vítr vane pouští” přechází v „Shalom aleichem” izraelského autora Gila Aldemá, 60. léta připomíná anglo-francouzská „Michelle” od Beatles.
Tréma z nezvyklého prostředí a méně používaná 1. verze halfplaybacku pak působí paseku v řadách zpěváků, kteří, až na kolegu Karla nenastoupí na druhou sloku půvabné „Aux Champs Ellyseés” zpěváka a skladatele Joea Dasina. Je to snad varování před spolehnutím na bílinský monopol v kategorii dospělých sborů? Na druhou stranu je třeba pochválit soprány i alty za soustředěný výkon ve skvělém gospelu „Nobody knows the trouble I´ve seen”.
Všechny halfplaybacky Schole „píše” a hlavně nahrává pan Bc. Jiří Kopa, ředitel ZUŠ GW v Bílině.
Téměř hodinový program v galerii, kde ještě stále probíhala instalace nazvaná „Krušné doly” s hrozivými kosami ve druhém sálu, končí, hosté odcházejí, muzikanti balí nástroje, rodiče kamery a paní Sedláčková za námi zamyká spojovací chodbu.
Mgr. Jílková, zástupkyně spolupořádajícího Kulturního centra Kaskáda, pak dvojím otočením klíče v zámku vrat Výstavní síně U Kostela v Bílině činí za koncertem dvojtečku: za rok znovu?
Mgr. Jan Maryško, sbormistr SCHOLA VIVA BILINENSIS
