… o těšení se
Rubrika:
Vracím se v paměti do svého dětství (a nutno přiznat, je to už poměrně dlouhá cesta). Mám pocit, že celé bylo složeno ze dnů, na které jsem se těšil a na které ne. Zdá se mi, že těch obyčejných nudných bylo jen nepatrně. Těšil jsem se na vánoce, na letní prázdniny, na první vločky i na jarní den, kdy mi bude povoleno vytáhnout ven kolo. Těšil jsem se, že ve škole odpadne nějaká hodina a že s klukama zažijeme odpoledne něco úžasného. A od první třídy po celou školní docházku jsem se těšil také na to, že dopoledne prožiju v blízkosti některé ze zbožňovaných spolužaček. A samozřejmě jsem se naopak netěšil na řadu nepříjemných akcí: na písemku, zkoušení, návštěvu
u lékaře, atd.
Přijde mi, že jak roky plynou, ubývá na těšení příležitostí. Někdy večer, když přemýšlím, co druhý den mám zvládnout, jen těžce nacházím výsek dne, na který se můžu vysloveně těšit. O to urputněji se chytám i nepatrných drobností, které jsou příslibem chvíle radosti a právě možnosti těšení se. Poučen knihami vím, že receptem k duševní vyrovnanosti je uléhání s pocitem spokojenosti z končícího dne a především nedočkavé těšení se na den nový. Na to, co úžasného neobvyklého překvapujícího neočekávaného a fascinujícího přinese.
Proč takový úvod? Protože nyní nastává čas OBROVSKÉHO TĚŠENÍ na návrat k normálnímu životu. Nejen, že opět brzy budeme smět jít „kam nás nohy ponesou“ a vstupovat do všech veřejných míst bez omezení. Ale hlavně: Po dvou letech se budeme moci na sebe usmívat a třeba i sem tam mračit bez respirátorů. Byl bych rád, kdybychom všichni zvolili převážně úsměv, protože úsměvů a vlídných slov je jako šafránu. Při rozhovoru vnímáme hlas, jeho intonaci, ale pro ucelenost vjemu prostě potřebujeme vidět i mimiku osoby, se kterou rozprávíme. A na to se těším. Nejen v každodenním „civilním“ životě, ale také při školní výuce. Úsměv nebo jen pouhé pousmání bourají bariéry i mezi učitelem a žákem. Dávají šanci rychleji pochopit, že oba nestojí proti sobě, ale „bojují“ na stejné straně hřiště. A protože člověk má začínat
u sebe, zavazuji se usilovat o co nejčastější roztáhnutí koutků úst do úsměvu.
Přeji vám krásné jaro, setkávání s příjemnými lidmi, co nejvíce důvodů k úsměvům a především k co nejčastějšímu TĚŠENÍ SE.
Bc. Jiří Kopa, ředitel školy